Chráněnou památkou je větrný mlýn holandského typu na návrší západně od obce Hodslavice.
Mlýn postavil v roce 1864 sedlák Josef Bartoň na svém pozemku což také dokládá letopočet na plechové střešní korouhvi. Za první světové války roku 1914 Rakousko-uherské úřady nařídily jeho demolici, neboť se domnívaly, že by výhodně postavený objekt na kopci s širokým rozhledem mohl sloužit jako nepřátelská pozorovatelna. Odvážný mlynář se proti tomuto rozhodnutí postavil a prosadil zachování nejen větrného mlýna ale zároveň i svého obydlí, protože přízemí a první patro sloužily zároveň jako byt.
Zpočátku mlynář Bartoň mlel sám, později mlýn pronajímal. V roce 1876 jej za 2200 zlatých prodal rodině Davidových.
Poslední mlynář mlel a šrotoval do roku 1931, kdy odstranil mlecí zařízení a v roce 1939 mlýn přestavil na obytnou budovu. Válku větřák přečkal v pořádku. V padesátých letech 20. století přispěl stát na opravu střechy s tím, že zůstane zachována kruhová kolejnice s kolečky na nichž se střecha otáčela. K vážnějšímu poškození nedošlo ani v letech 1952 a 1953, kdy do izolovaně stojící a v terénu vyčnívající stavby dvakrát uhodil blesk. V roce 1962 však objekt mlýna vyhořel a o deset let později ruinu koupil nový majitel, který do roku 1978 prováděl rekonstrukci k rekreačním účelům.
Větrný mlýn je tvořen válcovou budovou s obvodem 26 m a průměrem 9,2 m, která je vysoká po okap 8 m. Na ní sedí nízká kuželovitá střecha, pokrytá šindelem. Vstupní dveře v přízemí zdobí jednoduchý pravoúhlý pískovcový portál odlehčený segmentovaným záklenkem. Do zdí, které v současnosti září novou bílou fasádou, byla během přestavby na obydlí prolomena nepůvodní obdélná okna. Dnes jsou do některých vsazeny mříže. V mlýně se nacházela dvě mlýnská složení, která semlela za jeden den až 1 q obilí. Mlynář za to dostával odměnu 40 krejcarů. Z původního mlecího mechanismu se zachovala dřevěná kruhová kolejnice s kovovými kolečky (původně jich bylo 16), na nichž se otáčela střecha. Větrné kolo mělo průměr 18 m a bylo odtraněno již před druhou světovou válkou.
Obydlí je využíváno jako rekreační objekt a objekt i okolí jsou pečlivě udržované. Celkový dojem z větrného mlýna ruší jen pravoúhlá přístavba na západní straně.
Chráněnou památkou je větrný mlýn holandského typu na návrší západně od obce Hodslavice.
Mlýn postavil v roce 1864 sedlák Josef Bartoň na svém pozemku což také dokládá letopočet na plechové střešní korouhvi. Za první světové války roku 1914 Rakousko-uherské úřady nařídily jeho demolici, neboť se domnívaly, že by výhodně postavený objekt na kopci s širokým rozhledem mohl sloužit jako nepřátelská pozorovatelna. Odvážný mlynář se proti tomuto rozhodnutí postavil a prosadil zachování nejen větrného mlýna ale zároveň i svého obydlí, protože přízemí a první patro sloužily zároveň jako byt.
Zpočátku mlynář Bartoň mlel sám, později mlýn pronajímal. V roce 1876 jej za 2200 zlatých prodal rodině Davidových.
Poslední mlynář mlel a šrotoval do roku 1931, kdy odstranil mlecí zařízení a v roce 1939 mlýn přestavil na obytnou budovu. Válku větřák přečkal v pořádku. V padesátých letech 20. století přispěl stát na opravu střechy s tím, že zůstane zachována kruhová kolejnice s kolečky na nichž se střecha otáčela. K vážnějšímu poškození nedošlo ani v letech 1952 a 1953, kdy do izolovaně stojící a v terénu vyčnívající stavby dvakrát uhodil blesk. V roce 1962 však objekt mlýna vyhořel a o deset let později ruinu koupil nový majitel, který do roku 1978 prováděl rekonstrukci k rekreačním účelům.
Větrný mlýn je tvořen válcovou budovou s obvodem 26 m a průměrem 9,2 m, která je vysoká po okap 8 m. Na ní sedí nízká kuželovitá střecha, pokrytá šindelem. Vstupní dveře v přízemí zdobí jednoduchý pravoúhlý pískovcový portál odlehčený segmentovaným záklenkem. Do zdí, které v současnosti září novou bílou fasádou, byla během přestavby na obydlí prolomena nepůvodní obdélná okna. Dnes jsou do některých vsazeny mříže. V mlýně se nacházela dvě mlýnská složení, která semlela za jeden den až 1 q obilí. Mlynář za to dostával odměnu 40 krejcarů. Z původního mlecího mechanismu se zachovala dřevěná kruhová kolejnice s kovovými kolečky (původně jich bylo 16), na nichž se otáčela střecha. Větrné kolo mělo průměr 18 m a bylo odtraněno již před druhou světovou válkou.
Obydlí je využíváno jako rekreační objekt a objekt i okolí jsou pečlivě udržované. Celkový dojem z větrného mlýna ruší jen pravoúhlá přístavba na západní straně.