Hodslavice, německy Hotzendorf, jedna z větších vesnic okresu Novojického, leží na rozhraní Kravařska a Valašska v údolí po obou stranách silnice spojující Nový Jičín a Valašské Meziříčí. Údolí to ohraničeno je se všech stran pahrbky více méně vysokými a pohořím s horami: Trojačkou, Holou Dolinou, Hundorfem, Huštínem, Krátkou, Dlouhou a konečně Javorníkem.

Po údolí rozkládají se pole i luka, a jen tu a tam spatříme vysoké návrší s útulným lesíkem.

Celkem údolí to nemá do sebe nic zvláštního; pozorujeme-li však seskupení pahrbků záp. od Hodslavic ležících, v oči bije podoba homolovitá, jejíž střed je silně prohlouben.

Seskupení těchto návrší je prorváno směrem západně ke Straníku, více však směrem na východ k Hodslavicím.

Horní konec Hodslavic leží na straně jižní směrem k Val. Meziříčí, odtud k severu ves se úží, kudy se jednak potok Zrzávka, jednak silnice k Novému Jičínu vine. Vesnice tvoří podélnou ulici. Domky stojí vesměs ojediněle uprostřed zahrádek. Něco nad středem Hodslavic ku hornímu konci přiléhá kolmo řada domků stojících podél silnice k Mořkovu vedoucí; čásť tato nazývá se "Brno". Jiné části Hodslavic slují: Horní konec, Dolní konec, Malá strana (v pravo potoka). V "Dolním konci" jmenuje se tato část "Městečko". Ještě dosud v dolní části dědiny je slyšeti: "jsme z Rohliny", úpomínka to na druhdy samostatnou osadu, která asi koncem 16. století s Hodslavicemi v jednu obec splynula.

O prvních začátcích Hodslavic nelze s určitostí ničeho říci, víme jen, že jsou původu starého a mají název od zakladatele Hodislava. Náležely počátečně ku zboží Starojickému,načež přiloučeny ke statku Štramberku.

Ve starších dobách, kdy byly Rohlina a Hodslavice samostatnými, vedly i silnice poněkud jinak než nyní. Na začátku tohoto století byla lesem cesta vysekána k Val. Meziříčí, a jakž takž trámy na příč položenými upravena. Horním koncem byla cesta tak chatrná, že cesta potokem zdála se býti pohodlnější. Poněkud lepší cesta vedla od čís. 69. na západ v údolíčku Hostašovicím a Jesenici, jež připojila se k cestě vedoucí z Val. Meziříčí na Starý Jičín; v nynější době však po té cestě není ani památky.

V dějinách Hodslavice poprve se připomínají r. 1411., kteréhož pan Lacek st. z Kravař a na Štramberce pustil jim odmrť.

Jaké osudy stíhaly pak Štramberk a osady k němu příslušící, v "Přehledu dějin" vypravováno.

I Hodslavicím snášeti bylo všelijakých svízelův a útrap. Roku 1585 zuřil zde mor od Letnic až do Vánoc.

Za dob pozdějších, zejména za války třicetileté (1618 - 48), dědina nepřáteli mnoho zakusila.

Že okolí stalo se také jevištěm válečných srážek a potýček, vysvítá z vojenských zbraní, ostruh a podobných věcí zde nalezených.

Když olomučtí Jesuité drželi v letech 1624 - 1773 panství Novojicko - Štramberské, bylo v Hodslavicích koncem 17 století: 24 sedláků, 1 fojt, (bez roboty), 2 zahradníci, kteří semeno na panské role dováželi, a 24 domkařů, z nichž 5 nerobotovalo.

Odváděli ročně: platu ve 5 lhůtách celkem 51 zl. 57 kr.; o sv. Michalu: 19 slepic, anebo za 1 po 6 kr. = 1 zl. 54 kr.; 8 1/2 husy aneb za 1 po 12 kr. = 1 zl. 42 kr. Měly 6 lánů 4 3/4 osminy pozemků, platili však "kontribuci" ze 6 lánů 2 1/4 osminy. Z těch bylo 5 lánů rolí,i dáváno "odúmrtného" z každého lánu po 20 groších bílých.

Fojt dovážel vrchnosti vína ročně 2 bečky desetivědrové a robotníci také tolik. Tito jezdívali pro panské dříví a vozili potraviny do jesuitského konviktu olomuckého.

Po zrušení řádu jesuitského r. 1773. vzdáno panství Novojicko-Štramberské rytířské akademii Tereziánské ve Vídni.

Lepší časy nastaly, když r. 1848 robota vzala za své. I Hodslavice staly se samostatnými,což ku jejich rozkvětu velmi prospělo.

Hodslavice mají nyní 189 čísel a 1491 obyvatelů, z nichž je 492 katolíků a 999 evangelíků.

R. 1834. měly Hodslavice 146 domů a 984 obyvatel, (234 kat. a 750 evang.); r. 1880:182 domů 1386 obyv. (573 kat., 808 evang., 5 židů). Gruntů je celkem 20, ostatní obydlí jsou menší domky a dřevěné chaloupky. Statky i chalupy rozestaveny jsou kolem cest, ony hlavně kolmo, tyto podélně u silnice. Jak staří Hodslavjané svérázně dřevěné stavby svých příbytků prováděli, viděti z připojených vyobrazení "Adamova gruntu" a fojtovy stodoly. 1)Obyvatelstvo zaměstnává se většinou rolnictvím. Valná čásť lidu zaměstnána je v továrnách novojických. Jiná část provozuje řemesla.

Půda nevyniká úrodností, poněvadž mnohé pozemky jsou na návrších; ale ani v nížinách není o mnoho lepší. Přece však půda ležící směrem záp. a sev. valně se odlišuje od ornice ležící k jiným stranám. Je to t. zv. červenice obsahující součástky železité. V těch místech nachází se mnoho tvrdých skal, z nichž lámou kameny pykrit a tešenit. "Červenice" je mnoho úrodnější než písčitá a jilovitá půda hlavně na jihu a vých. Hodslavic. Pozemků k Hodslavicím náležejících jest 927 ha 85.94 a.

Jednotlivé partie polí mají své názvy : "Čtenice" , kde v nedalekém, příjemném údolíčku ubíhá bublavý potůček, k němuž připojuje krystalovou železitou vodu studánka zde se nacházející. Od té studánky slove potok "Zrzavkou" pro rezavou barvu; od ní as tři kroky vzdálena je studánka, jejíž zápach sírovodíkový již z daleka prozrazuje, že obsahuje vodu sirnou. V místech těch nachází se nyní obrázek sv. Cyrila a Methoděje na silném dřevěném sloupu. Mnoho je míst se jménem "Ve včelíně" , úpomínka to dob starších, kdy včelařství zde velmi kvetlo, majíc k tomu vhodná místa, kolem nichž množství lip bylo vysázeno. Jiná pojmenování jsou: Na kopci , V prostředním a Zadku, postupně dle uložení polí od Hodslavic směrem západním, ve střední části Hodslavic mají Na zadku pěkný lesík V pádole . Zde také polnosti jednotlivých rolníků rovnoběžně probíhají. Některý rolník má pole Za humny , jiný Na hůrkách (vých.) a dále Pod lesem . Tam pole mají většinou obyvatelé horní části Hodslavic, kdežto ve střední části mají V křiku , Na křičkách . Zde sousedí role s rolí V brodku . ("Křik" je prý pojmenování od svedené zde potyčky.) Dále V končinách , kde v první pol. tohoto stol. dolovalo se na železnou rudu - ocelek.

Jiný název pro ta místa je Na půštích , poněvadž nachází se zde mnoho štěrku z vykopaných šachet. Na horách hraničí pole hodslavská s životskými. Jdeme-li do Hostašovic, zůstanou nám pole Pod zámkem v levo, nazvané dle umělé kulovaté vyvýšeniny asi 50 m. v průměru. Návrší to stávalo uprostřed rybníka panského, dávno již zašlého. Na tom návrší nacházel se letohrádek. Majetník Zámčiska (jak to jmenují) pustil se do kopání pokladu, který prý tam byl uložen; leč hledal marně. Našel několik měděných penízů; jaké to peníze byly, neví nikdo. V "rybníku" při orání našel se stříbrný peníz z dob Leopolda II. Rybníků bývalo druhdy v Hodslavicích několik, a dva, jež byly na horním konci, byly největší, jak podle hrází lze souditi; menší byl směrem k Mořkovu. Přejdeme-li potok nad rybníkem, octneme se v Podhájíči Háji .

O spojovací prostředky je dostatečně postaráno. Mimo hlavní spojení s N. Jičínem a V. Meziříčím, vinou se silnice k Mořkovu a Frenštátu, záp. k Hostašovicím . Mimo silnice je zde železnice; nádraží stojí v lese "Domoraci" as 20 min. od dědiny vzdáleném. Od této hlavní trati městské dráhy "Kojetín-Bílsko" jde místní dráha dolním koncem Hodslavic do N. Jičína.

Obyvatelé jsou všichni Čechové a jsou národně uvědomělí a činní,vyznamenávajíce se

veselou a bodrou povahou a pohostinstvím.

I co se týká náboženství, je náš kraj věrným obrazem převratů náboženských celé vlasti.

Po smrti Husově - přilnulo i obyvatelstvo Hodslavic z větší části k jeho učení. Následovala zde církev utraquistická a krátce na to českobratrská.

Vypravuje se, že poslední z kazatelů českobratrských, když Jesuité se je jali pronásledovati, odtud uprchl a v duté lípě na statcích Jana Kociána ve Veřovicích se ukrýval. Avšak i zde necítil se jistým, zmizel odtud, zanechav tam cínový kalich a albu. Když po nešťastné bitvě na Bílé Hoře evangelíkům bylo opustiti vlast, tuto ubohou a osiřelou trpitelku, zakusili i zdejší občané mnohého příkoří. Násilně byli do kostela voděni a ke katolicismu navracováni. Než v nitru byli i na dále "písmáky" a ku pobožnostem scházívali se - dle vypravování lidu - ve stodole gruntu čís. 63. Když však i zde nebyli před Jesuity jisti,středem jich pobožnosti stal se nedaleký lesík "Domorac", kde čtením Písma svatého ku víře své se utvrzovali; odtud název místa toho "Čtenice".

Tolerančním patentem ze dne 13. října 1781 dána císařem Josefem II. svoboda náboženská, a tu přihlásila se většina lidu k církvi evangelické augsbur. vyznání, tak že nyní učení katolické vyznává pouze třetina obyvatelstva.

Správu obce, jako i v jiných okolních vesnicích, vykonáva "fojt"; býval to obyčejně nejzámožnější a nejváženější občan a měl největší moc v obci. Řídil obec, rozhodoval ve všech záležitostech a byl i soudcem. V Hodslavicích byli "fojti" dva: jeden bydlel v Rohlině č. 49., druhý ve vlastních Hodslavicích, jehož sídlem bylo nynější "fojtství" pod č. 1.

Záznamy fojtů zachovaly se některé z dřívějších dob, z kterých uvádíme:

V r. 1677 byl Ondřej Toman fojtem a přísežnými (radními) Ondřej Číp, Jan Kůdělka, Jan Merenda a Martin Křížan. R. 1709 jmenuje se jako fojt Matyáš Palacký, radními:Ondřej Bartoň, Jiří Křižan. Rodina Palackých, vystupující r. 1709, přistěhovala se sem z Palačova (o čemž vic "Palačov") a ujala se držení statku čís. 1., kde zůstalo i "fojtství".

Nyní řídil obec starosta, 2 radní a 18 členů výboru. V čele obce jest již po mnoho let velezasloužilý národní pracovník p. Adolf Pilečka. Nejstarší a nejpamátnější budovou zdejší je dřevěný katolický kostelík, stojící na místě starého chrámu již r. 1437 připomínaného.

Ku konci 15. stol. byl kostelík ten porouchán, tak že r. 1523 nařízeno bylo odváděti desátky na opravu pobořeného kostela. V nynějším chrámku je na příčce ve věži nápis:"roku 1551. 9. měs. 4 dne," který dp. farář Dr. Englisch prozkoumal a napsati pak dal a přibíti nad hlavní dvéře v kostele. Zdá se, že doby té nově zbudovaný kostelík vysvěcen. Brzy na to zabrali jej však Moravští Bratři, kteří konali v něm své bohoslužby až do r. 1624.

Prvním farářem jejich r. 1588 připomíná se Eliáš Horný, a druhý r. 1600 znám je pouze pode jménem Bartolomeus; roku 1614 následoval Jacobus Archesius Polnický. Za tohoto duchovního lity byly 2 zvony; větší měl nápis: "Jacobus Archesius Polnický, pastor Hodslavský, Mořkovský, Veřovský a r. 1614 Kanus Sturm, Gussmich zu Troppau. Sacharia Gertner"; zvon ten byl r. 1875 přelit, neboť byl prasklý. Menší zvon dosud honosí se nápisem: "Gloria in excelsis Deo 1615". Zajímavá je dřevěná kazatelna, pak i kalich ze starší doby vkusně ornamentovaný. Oltář je slohu barokového a zbudován byl od Jesuitů v Novém Jičíně r. 1658. Patronem kostela je sv. Ondřej. Podotknouti dlužno, že podloubí, jež je dosud v zadní části kostela, bylo dříve kolem celého chrámku. Opraven byl r. 1875, 1892 a po udeření blesku dne 30. června r. 1895.

Od r. 1624 osada na krátko přifařena ku Nov. Jičínu, pak ku Štramberku, napotom k Mořkovu a v letech 1690 - 1857 ku Životicím. Roku 1857 katolická fara v místě zřízena.

Sem přifařena je i sousední obec Hostašovická, tak že ku zdejší kat. církvi počítá se na 1000 duší. (Matriky vedeny původně v Životicích; nejstarší v Hodslavicích jsou z r. 1766 - 1784 - 1785).

Desátky z dob dřívějších obnášely 16 měr rži a 16 měr ovsa; každý sedlák po 1 slepici a Životice, Hodslavice i Veřovice a Mořkov dohromady 27 sáhů dříví. Desátky ty přestaly roku 1861. - Koleda byla neurčitá a byla zvlášť vybírána od faráře i rektora. Mimo tyto dávky měla fara životická v užívání pole, která při téže faře zůstala až do dnešního dne.

Jako první farář ustanoven byl 27. února 1858 Karel Sicha , bakalář, až do března r. 1864. Po něm působili: Fr. Jelínek , Urgr. Th. Schlegel až do r. 1874,

administrator Jan Šafránek, Dr. Ant . Englisch , muž velmi činný, do r. 1881,

František Kubarth, Antonín Dolák a Bedřich Čermák , administrator do 6. prosince 1891. Konečně dosazen nynější farář dp. Ign. Künstler.

Po levé straně cesty k Mořkovu stojí kaplička Panny Marie. Křížů je velmi málo; jeden,z kamene vytesaný, stojí před kostelem a byl r. 1894 dne 4. května posvěcen; před tím tam býval dřevěný a jednoduchý kříž. Jiný kříž postaven r. 1858 na novém hřbitově. Dříve pochovávalo se na hřbitově kolem kostela.

Druhou zajímavou budovou je evangel. kostel s úhlednou věží, opatřenou hodinami.

Zvony jsou dva z r. 1852; na prvním je nápis: "Nákladem ev. církve a. v. Hodslavské."

Velký zvon má symbol: "Víra, naděje, láska"; malý: knihu s nápisem "Biblia". Dříve zde stála dřevěná evang. modlitebna bez věže; r. 1818 postaven zděný kostel rovněž bez věže, kteráž byla přistavěna teprve r. 1845.

Nynější evang. hřbitov založen téhož roku jako katolický (1858) a nalézá se u prostřed dědiny po levé straně silnice, jdeme-li z horního konce na dolní. Uprostřed stojí kříž a opodál v zadu postavena je kostnice s malou vížkou, v níž umístěn je zvonek.

Duchovní správu při evang. kostele po prohlášení tolerančního patentu 1781 vedl Jan Michalec z Myjavy z Uher do r. 1786, potom Ondřej  Lhotský , rovněž z Uher do r. 1794, Ondřej Sloboda do r. 1795, Jan Pilečka ze Vsetína do r. 1834, Jan Pilečka , nejstarší syn předešlého, do r. 1888. Po jehosmrti zvolen nynější farář dctp. Antonín Štúr , rodem ze Slovenska.

Mezi oběma kostely poněkud v pozadí spatříme úhlednou zahrádku s mnoha růžovými kři.

Uprostřed zahrad malým chodníkem přijdeme před chudobnou chaloupku, ve které se narodil nezapomenutelný otec národa Fr. Palacký.

Každé náboženské vyznání má svou vlastní školu. Katolická veřejná škola, jednotřídní,má úhlednou budovu se slušným bytem pro správce školy. Vystavěna byla zároveň s farou r. 1856, onoho roku, který smutně je zapsán v paměti obyvatelstva, neb krutá bída dotírala tenkrát v tyto kraje. První popud postaviti samostatnou katolickou školu v Hodslavicích dali děkan Dr. Till, okresní školdozorce dp. Petráš, farář v Životicích. Že stavba této školy skutečně provedena byla, o to mají jediné zásluhu katoličtí občané v Hodslavicích, kteří mnoho práce zdarma konali; mezi nimi připomíná se hlavně Jan Turek, rolník, jenž značnou částkou peněz ku stavbě přispěl.

Postavením samostatné školy mnoho se změnilo. Obyvatelstvo mohlo docíliti lepšího vzdělání svých dětí, neb před tím žáci museli navštěvovati školu v Životicích, kde v jazyce cizím, nesrozumitelném, vtloukalo se jim učení v paměť. Horší ještě časy nastávaly v zimě; proto ustanoveno, že aspoň přes zimu zjednati se má učitel, který by děti doma vyučoval jazykem mateřským. Prvním učitelem byl Ondřej Bartoň , jenž vyučoval v dřevěné chaloupce v čís. 9. Když postavena byla nová škola, stal se dne 29. září 1858 prvním řádným učitelem Josef Vyvlečka a vyučoval do roku 1867. Po něm následovali:

Ferdinand Horák , vyučoval do r. 1870, Josef Kudělka , rodem z Hodslavic do roku 1873; potom zastával úřad učitelský farář Bohdan Schlegl . V únoru povolán za řádného učitele Jan Červinka (do r. 1890). O něm zmíniti se dlužno, že byl všem milý a zvláště studenstvu otcem. Po něm vyučoval jeho syn Karel Červinka do r. 1894, a odtud působí správce školy Al. Klos.

Vyučování je polodenní. Učitel je též varhaníkem, začež má odměnu 40 zl. ročně a 21/2 měřice polí k užívání.

Roku 1858 obnášel počet žáků 54; přírůstek jeví se o 2 % ročně a tak dostoupil počet dětí v r. 1893. na 103 žáky.

Knihovna školní založena byla r. 1865 farářem Jelínkem a rozšířena farářem Bohd. Schleglem; nyní obsahuje 179 svazků. Kronika založena teprve od 26. června r. 1872 od uč. Fr. Kudělky.

Evangelíci mají dvojtřídní soukromou školu ve dvou budovách. První třída umístěna jest v rodném domku Fr. Palackého, druhá třída ve vlastní škole stojící při ev. kostele.

Evangelíci měli mnohem dříve vlastní vyučování než katolíci. Původně se vyučovalo v bytu soukromém.

Prvním učitelem hned po vydání tolerančního patentu roku 1781 byl Martin Pán z Myjavy z Uher, jenž působil pouze rok; po něm Laurentius.

Revinský , Josef Frenštacký do r. 1786, Jiří Palacký , otec dějepisce Františka Palackého, jenž ve vlastním příbytku čís. 108. vyučoval až do r. 1829,začež církev platila mu 6 zl. nájemného. V r. 1820 postavena církví evangel. vlastní školní budova na Křižanově gruntě čís. 75. ze dřeva, jež pozůstalo ze zbořeného dřev. evang.kostela. Se školou touto spojen byl byt pro učitele, jemuž dáno 5 měřic pole v užívání.

Dále působili: Josef Vinkler ze Vsetína po jeden rok a Pavel Kubík z Výdku ve Slezsku do roku 1845. Téhož roku byla škola přestavěna, zřídila se nová,zděná, s učírnou pro 90 žáků, s bytem pro učitele a vším zařízením. Prvním učitelem v nové budově byl Jan Sýkora z Odříchovic ve Slezsku. Žáků bylo tenkráte 120 z Hodslavic, 30 z Mořkova a 10 ze Straníka. Vyučování bylo polodenní. Plat učitelův zapravovala církev a obnášel 32 zl. 48 kr. r. stř. měny; sobotáles od každého dítěte týdně 1 krejcar. Mimo to dostával učitel 8 měřic rži, 8 sáhů měkkého dříví, 2 ofěry ročně a užíval 5 měřic pole. V r. 1860 zvýšen plat na 250 zl., a tak to zůstalo až do roku 1892.

R. 1871 zřízena druhá třída ve farním příbytku, čís. 96., a od 1. března počíná vyučování celodenní. Za pomocného učitele zvolen Jan Dědic , kand. bohosloví, po jehož odchodu vyučováno opětně polodenně až do roku 1873. Dále vyučovali: V i l é m

Bedřich Novák , kand. bohosloví z Horních Dubenek, do r. 1874, Emil Pellár z Pržna u Vsetína do r. 1875. Do r. 1877 bylo vyučování zase polodenní, kdy přišel Josef Ferbas , bohoslovec z Oujezda u Hradce Králové. 2)

Učitelská knihovna při ev. škole založena byla milodarem Dr. Fr. Palackého v den jeho 70tiletých narozenin r. 1868, a má nyní 250 svazků; knihovna žákovská pak 100 svazků.

Nadučitele i podučitele vydržuje církev sama. Plat prvního obnáší 500 zl. a 100 zl.

v rozličných přírodninách; plat druhého je 360 zl. ročně, byt a 15 zl. na otop.

Počet dětí školou povinných je (po odchodu žáků z Mořkova, jichž je 83), 157. Celkem mají katol. i evang. škola 260 žáků, z nichž je 124 chlapců a 136 děvčat.

Z jiných veřejných budov je nová "Sokolovna", ne sice veliká, ale úhledná. O pokročilosti a uvědomělosti obyvatelstva svědčí mnohé zde založené spolky:

1. Občanská beseda, zal. r. 1869, čl. 36; 2. Sbor dobrovol. hasičů, zal. r. 1883, 115 členů;

3. Spolek vojenských vysloužilců, čl. 114; 4. Odbor Ústř. Matice Školské, zal. 1893, čl. 60;

5. Tělocvičná jednota "Sokol", zal. 1894, čl. 63; 6. Záložna Raiffeisenova, zal. 1895, čl. 85;

7. "Zádruha", kat. social. spolek, zal. 1896, čl. 111; 8. Hospodářské družstvo, zal. 1896;

9. Pěvecký spolek katolický. 10. Kostelní zpěvácký kroužek evangelický.

Ještě dlužno se zde zmíniti o zaniklém kroužku katolických zpěváků z dob minulých sestávavším z několika osob mužských i ženských, kteří o svátcích zpívali písně dvojhlasné,ku př.: o Velikonocích "pašije" a o Vánocích "koledy", písně to jadrné, rázu veselého slovem i nápěvem, jak si je Valaši sami složili, v nichž vyjadřovali své nadšení o velké té události.