Smuteční oznámení p. Bílková

Smuteční oznámení p.Litavský

Smuteční oznámení p. Božena Merendová

Smuteční oznámení - paní Pavelková (Zbořilová), roz. Bartoňová

Smuteční oznámení p. Kramolišová

Smuteční oznámení p. Prousek

Smuteční oznámení p. Bartoň

Oznámení o úmrtí p. Knápek

Oznámení o úmrtí paní Boóczové

Oznámení o úmrtí paní Julie Krumpolcové.

Oznámení úmrtí p. Marie Kudělkové

Oznámení úmrtí p. Ladislava Davida

Ve věku jednadevadesáti let zemřel v sobotu 5. ledna hodslavský rodák, novojičínský básník Jaroslav Merenda. Ve svých verších se věnoval lásce ve všech jejích podobách. Vydal sedm básnických sbírek.

Jaroslav Merenda se narodil 3. listopadu 1921 v Hodslavicích. Od studií však žil v Novém Jičíně, který si zamiloval a kterému také věnoval desítky veršů.

Jaroslav Merenda se vyučil knihařem a dvanáct let pracoval v tiskárně. „Za první republiky byl problém studovat. Na přání maminky bych byl zřejmě pekařem," řekl básník před několika lety u příležitosti svých pětaosmdesátin. Později odmaturoval na novojičínském gymnáziu a navštěvoval kurzy pedagogického minima na Pedagogické fakultě v Ostravě. Tyto zkušenosti pak uplatnil jako učitel na učilištích v Novém Jičíně a Frenštátě pod Radhoštěm.

První báseň napsal za války, v roce 1942. „Byl jsem totálně nasazený v rakouských Korutanech, vysoko v horách. Verše jsem psal své dívce, později mé ženě," zavzpomínal tehdy Merenda. Když mu ještě sloužilo zdraví a chodil na procházky, třeba na Svinec, nikdy neopustil domov bez tužky a kousku papíru. „Když mě něco napadne, tak si to poznamenám. Takto vznikla spousta mých básní. Některé verše však vznikaly velmi dlouho," přiblížil svou tvůrčí činnost autor.

K Novému Jičínu se vždy hlásil, což dokládají také názvy některých jeho sbírek (Svinec, má láska). „Je to moje město," řekl při oslavě svých devadesátých narozenin v listopadu 2011. Magnólie u zámecké zdi, Poslední růže, Je láska křehká věc, Tichá cesta mezi poli, ...A píseň byla dohrána to jsou názvy dalších básnických sbírek Jaroslava Merendy. Svou sbírku Cesta do Tramtárie věnoval dětem. „Svobodně své verše ale mohl vydávat až po roce 1989," podotkl Karel Chobot, ředitel Státního okresního archivu Nový Jičín, který na Jaroslava Merendu zároveň zavzpomínal, a přiblížil tak jeho další aktivity: „My jsme se znali velmi dobře, byli jsme přátelé. Byli jsme členy Ondráše, já jsem pak po něm moderoval koncerty Ondráše. Byli jsme oba členy Literárního klubu, ve kterém jsme také recitovali jeho verše. A oba dva jsme spolu s Ervínem Bártkem spoluzakládali Klub rodáků a přátel města Nového Jičína, a on se pak po náhlém úmrtí Ervína Bártka stal načas jeho předsedou."

Další velkou Merendovou láskou byl zpěv. Dvacet let byl členem smíšeného pěveckého sboru Ondráš a pět let tam působil i jako konferenciér. Účastnil se řady literárních soutěží. V roce 1999 získal první místo v celostátní soutěži, kterou pořádal Literární klub Petra Bezruče ve Frýdku-Místku. „Svým básnickým dílem přerostl Jaroslav Merenda hranice novojičínského regionu. Jeho rodná obec Hodslavice ho zařadila mezi významné osobnosti, město Nový Jičín ho poctilo obdobným názvem v roce 2004," dodává na závěr Karel Chobot.

S Jaroslavem Merendou se novojičínská veřejnost rozloučí v pátek 11. ledna ve 14 hodin ve smuteční síni městského hřbitova v Novém Jičíně.