František Palacký
* 14. 6. 1798, Hodslavice + 26. 5. 1876, Praha
Český historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v Praze, přezdívaný jako "Otec národa".
František Palacký se narodil v rodině učitele v Hodslavicích na Moravě a byl vychován v duchu starých českobratrských tradic. Od roku 1812 studoval na evangelickém lyceu v Bratislavě (Prešpurku).
Po ukončení lycea působil Palacký jako vychovatel v urozených maďarských rodinách. V roce 1820 se ve Vídni setkal s Josefem Dobrovským. Roku 1823 odjel do Prahy. V té době ovládal 11 jazyků, měl znalosti vybraného společenského chování, věd, historie, literatury. Po sňatku s bohatou dcerou právníka Terezií Měchurovou v roce 1827 byl finančně zabezpečen a tak se mohl maximálně věnovat bádání. V roce 1829 se zasloužil o vydání českého Časopisu společnosti vlasteneckého muzea v Čechách zúčastnil se založení Matice české. Od konce dvacátých let začal Palacký pracovat na svém celoživotním díle - sepsání českých dějin. Nejdříve je vydával od roku 1836 německy pod názvem Geschichte von Böhmen, od roku 1848 česky jako Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě (1848 - 1876).
V letech 1848 - 1849 byl vedoucí osobností české liberální politiky, členem Národního výboru a předsedou Slovanského sjezdu v Praze. V roce 1861 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny říšské rady, jejíž jednání brzy přestal navštěvovat. Po vyhlášení rakousko - uherského dualismu se v roce 1867 účastnil manifestační cesty do Petrohradu a Moskvy. Potom se uchýlil do soukromí. Palacký byl už svými současníky nazýván ,,otec národa'', protože Čechům vytvořil nezbytný základ jejich historického vědomí - sepsal jejich národní dějiny.
František Palacký zemřel 26. května 1876 na zápal plic. Smutečního pochodu Prahou se zúčastnilo asi 50 000 lidí. Rakev s jeho ostatky byla uložena do rodinné hrobky v Lobkovicích.
Díla Františka Palackého:
• Na horu Radhošť - báseň
• Ideál říše - óda
• Má modlitba dne 26. července 1818 - hymnus
• Ideál státu Rakouského - popis jeho představ o federálním uspořádání Rakouska, přeje si jeho zachování
Staří letopisové čeští od roku 1378 do roku 1527
• Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě - vycházelo jak česky, tak německy. Palacký se snažil vytvořit obraz českých dějin.
• Stručné dějiny Prahy - (Skizze einer Geschichte von Prag)
• Popis království Českého - soupis všech obcí v Čechách se základními údaji
• Pomůcky ku poznání řádů zemských království Českého v druhé polovině XIII. století
• Pomůcky ku poznání staročeského práva i řádu soudního
• Přehled současných nejvyšších důstojníků a ouředníků zemských i dvorských v královstvím Českém, od nejstarších časů až do nynějška - vyšlo i německy
Josef Hromádka
* 25. 9. 1936, Hodslavice
Evangelický teolog, emeritní synodní senior Českobratrské církve evangelické.
V osmdesátých letech uskutečnil několik přednáškových cest po amerických univerzitách v New Yorku, Princetonu, Chicagu, Evanstonu a Pitsburgu. Publikoval a publikuje příspěvky v teologických časopisech doma i v zahraničí.
Po listopadu 1989 se stal místopředsedou vlády národního porozumění pro oblast kultury, vzdělávání, zdravotnictví, společenských organizací a církví.
Josef Lukl Hromádka
* 8. 6. 1889, Hodslavice + 26. 12. 1969 Praha
Teolog, nakladatel, spisovatel, člen Světové rady míru.
Narodil se v Hodslavicích 8.6.1889. Evangelický českobratrský teolog, profesor Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze, činitel ekunemického mírového hnutí ( člen Světové rady míru), představitel dialogické teologie.
Za války působil v USA na univezitě v Princetonu, kde přednášel na bohosloveckém semináři. Založil zde časopis Husův list a po celou dobu pobytu v zahraničí byl jeho redaktorem.
V létě 1947 se vrací do Československa a ujímá se práce na Husově bohoslovecké fakultě a je zvolen do jejího čela jako děkan.
Publikoval v řadě časopisů:
Křesťanská revue (které byl redaktorem)
Theologica evangelica
Kostnické jiskry.
Literární činnost:
• O otázce náboženství (1922)
• Křesťanství a jeho vývoj (1922)
• Jan Karafiát (1925)
• Palackého osobnost a jeho význam v národním probuzení (1926)
• Základy teologické etiky (1929)
• Dostojevskij a Masaryk (1931)
• Mezi východem a západem (1946)
• Od reformace k zítřku (1956)
• Evangelium o cestě za člověkem (1958)
Ke stému výročí narození J. L. Hromádky vyšel výbor z drobných statí studií a úvah roztroušených v časopisech a sbornících pod názvem Do nejhlubších hlubin s podtitulem Život, setkání,teologie (Kalich 1990).
Dr. Josef Lukl Hromádka zemřel 26.12.1969 a jeho ostatky jsou uloženy na evangelickém hřbitově v Hodslavicích.
Svätopluk Štúr
*24. 1. 1901, Hodslavice +12. 2. 1981, Bratislava
V rokoch 1907 – 1912 navštevoval základnú školu v Hodslaviciach. V rokoch 1912 – 1917 nemeckú štátnu reálku v Novom Jičíne. V roku 1919 maturoval s vyznamenaním na českej zemskej štátnej reálke v Hodoníne.
Po maturite začal študovať na Vysokej škole technickej v Prahe, odbor pozemné staviteľstvo. Zo štúdií však ešte v zimnom semestri odišiel. V tom istom období, teda v rokoch 1919 – 1920 študoval aj na Filozofickej fakulte Univerzity Karlovej v Prahe. V rokoch 1920 – 1921 absolvoval jednoročný Abiturienský kurz pre absolventov stredných škôl pri Československej obchodnej akadémii v Bratislave. Zároveň pracoval ako úradník na Ministerstve s plnou mocou pre správu Slovensku. V rokoch 1921 – 1937 pôsobil v Slovenskej banke v Bratislave.
Na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave začal študovať ako mimoriadny študent v roku 1932. Riadnym študentom sa stal v roku 1934. Hlavným študijným odborom bola filozofia, vedľajším dejiny umenia. Svoje vedomosti si doplnil študijnými pobytmi v Drážďanoch, Berlíne a Hamburgu. Patril k propagátorom hnutia Sokol, ktoré zdôrazňovalo jednotu fyzickej sily a sily ducha. Často prednášal v telovýchovných jednotách v Prahe, alebo Bratislave. V roku 1936 získal po úspešnej obhajobe práce K logickým problémom súčasnej filozofie titul PhDr. Zároveň sa stal vedeckým tajomníkom Učenej spoločnosti Šafárikovej v Bratislave, v ktorej pôsobil až do jej faktického zániku v roku 1940. Po nástupe ľudáckeho režimu opustil univerzitnú pôdu a v rokoch 1941 – 1942 bol opäť na bývalom úradníckom mieste v Slovenskej banke. Z ideologických dôvodov mu bolo odopreté potvrdenie získanej docentúry. Spravodlivosti sa dočkal až po ukončení II. svetovej vojny v roku 1945, kedy mu Povereníctvo SNR pre školstvo a osvetu titul docenta filozofie svojim výnosom č. 110.271/A/V-1945 z 30.V.1945 potvrdilo.
Napriek nepriazni doby bol Svätopluk Štúr mimoriadne aktívny. Písal recenzie na divadelné predstavenia, koncerty alebo výstavy výtvarných umelcov, články, štúdie. Prednášal v Živene, prípadne Kuzmányho spolku evanjelickej mládeže.
V roku 1948 bol prezidentom republiky menovaný do funkcie riadneho profesora filozofie na Filozofickej fakulte Slovenskej univerzity v Bratislave (neskôr opäť Univerzita Komenského) s účinnosťou od 1.VII.1946. Viedol Filozofický seminár kde pútavo prednášal dejiny filozofie a filozofického myslenia a ich vplyvu na jednotlivca a spoločnosť. Zaoberal sa vzťahmi Čechov a Slovákov a to nielen v minulosti, ale aj s výhľadom do spoločnej budúcnosti; nadväzoval na národnú obrodeneckú tradíciu slovenských dejín. Práve v tomto čase vydal ďalšie svoje kľúčové vedecké monografie – Rozprava o živote (1946) a Zmysel slovenského obrodenia (1948). Zároveň koncipuje aj ďalšie nosné dielo Marxisticko-leninská vôľa k moci, ktoré však mohlo uzrieť svetlo sveta až v roku 1991.
Plodné pedagogické a vedecké pôsobenie Svätopluka Štúra trvalo však krátko. Rozhodnutím Akademického senátu Slovenskej univerzity č. 93/1949-50 z 28.IV.1950 mu bola s okamžitou platnosťou zastavená pedagogická a akákoľvek iná činnosť na Slovenskej univerzite.
Pôsobiskom Svätopluka Štúra sa v rokoch 1950 – 1961 stala Univerzitná knižnica v Bratislave. Opäť písal odborné články, štúdie, recenzie koncertov, výstav, divadelných predstavení a neúnavne študoval, vzdelával sa. Neskôr mu bolo umožnené vystúpiť v televízii a rozhlasovom vysielaní. Počas krátkeho času politického uvoľnenia mu v roku 1967 vyšla monografia Nemecká vôľa k moci. V septembri 1968 sa zúčastnil medzinárodného filozofického kongresu vo Viedni.
Koncom roku 1968 bol na základe rozhodnutia Vedeckej rady Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave rehabilitovaný a ako dôchodcovi mu bolo umožnené opäť, síce len na krátky čas, sa zapojiť do pedagogického procesu. Pracovný pomer na univerzite trval do 30. septembra 1970.
Od roku 1930 žil v harmonickom manželstve s doktorkou medicíny Boženou Štúrovou-Kuklovou. Mali tri deti, dcéry Božicu a Alenu a syna Ivana. Doktorka Božena Štúrová-Kuklová patrila k priekopníčkam boja proti infekčnej tuberkulóze na Slovensku. Bola prvou ženou, ktorá sa v roku 1928 habilitovala a získala v odbore patológia a liečba chorôb vnútorných titul docent na Lekárskej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave a v roku 1934 bola opäť ako prvá žena v republike menovaná mimoriadnou profesorkou špeciálnej patológie a liečby chorôb vnútorných. Dcéra Božica Vilikovská pracovala ako redaktorka a prekladateľka z anglického jazyka, dcéra Alena Štruplová bola lekárka a syn Ivan bol vysokoškolský profesor, detský psychológ. Profesor Svätopluk Štúr zomrel 12. 2. 1981 v Bratislave.
V roku 1991 bol profesorovi Svätoplukovi Štúrovi udelený prezidentom ČSFR Václavom Havlom Rad T. G. Masaryka in memoriam I. triedy.